Lež
7. 3. 2008
Simona se šla navečer projít. Prošla kolem obchodu a zatočila doleva. Přemýšlela o svém životě. Byla smutná. Najednou vrazila do mladíka. Měl krátké hnědé vlasy a čokoládové oči. Pohlédla mu do očí a hledala v nich podporu. Bála se,že jí vynadá,co do něho vráží. Mladík ji mile překvapil. "Jé promiň,nedíval jsem se před sebe. Není ti nic? "zeptal se lehce nakřáplým hlasem. Simoně se podlomila kolena. Cítila,jak se jí v břiše mihotá snad tisíc motýlků. "Nnne ddobrý,v poho" vykoktala ze sebe. "Tak se měj. Ahoj"řekl neznámý kluk. "Ahoj" řekla už v duchu Simona, protože on už odešel.Ten večer nemyslela na nic jiného než na onoho neznámého,přesto krásného kluka.Zamilovala se na první pohled. Hřálo jí u srdce. Pořád cítila těch tisíc motýlků,ale už slaběji. Chtěla ho najít,znovu ho potkat a rozhodla se pro to udělat všechno. Zítra ve škole byla jako vyměněná. Nebyla to ta známá třídní bavička,co rozesmívala ostatní při nudných hodinách. Byla potichu a tvářila se poněkud zmateně,ale na rtech jí hrál úsměv. "Co se s tebou děje? Nejsi nemocná? "ptaly se holky o přestávkách. Vždycky odpověděla"ne nic mi není". Uběhl týden a Simona pořád myslela na mladíka a na tu krásnou srážku. Smířila se s tím,že ho asi nikdy nepotká. Smířena se svým osudem šla do města. Zrovna stála u pokladny a najednou se ozval ten nádherný nakřáplý hlas:"jé ahoj,ty si ta se kterou jsem se srazil! Jak se máš,můžu tě někam pozvat?". Simoně se rozbušilo srdce. Buch buch buch. Otočila se a uviděla neznámého mladíka na kterého každý den myslela. "Ahoj j-jo můžeš.."řekla a pokusila se o úsměv. Byla tak překvapená a šťastná,že vidí toho vytouženého kluka,že zapomněla na to,že stojí u pokladny a drží v ruce jídlo a pití." Mohla bys mi to zaplatit? Dělá to 32Kč"řekla otrávená prodavačka,protože se Simona pořád dívala na toho kluka. Počkala až on zaplatí.Chtěla mu navrhnout,aby šli do čajky. "Tak..nechceš jít třeba do čajky?"zeptala se plná odhodlání. "Jo,můžem"usmál se."Já jsem Dan a ty?". "Já Simona"odpověděla. Konečně znala jeho jméno. "Tak..můžeme jít teď do té čajovny jestli něco nemáš"zeptal se nesměle Dan. "Já můžu hned"vyhrkla ze sebe Simona. Byli spolu v čajovně přes dvě hodiny. Skvěle si rozuměli a Simoně zase poletovali v břiše motýli. Oba měli pocit,jakoby se znali od dětství. Simona zase byla veselá a snad i veselejší. Začali spolu chodit. Vše jim skvěle klapalo. Byl to doopravdy pár,kde oba byli do sebe zamilovaní až po uši. Možná Dan do Simči jen o trochu víc nebo naopak,ale měli se rádi. Moc rádi. Až do chvíle než Dan přijel ze školního výletu. Simona byla natěšená,že se s ním po dlouhém týdnu,kdy se neviděli,uvidí a obejme ho. Chyběla jí jeho něžná slova,jeho láskyplné objetí a zamilované polibky. Hned po škole za ním šla. "Ahoj! Jak se máš? Jak bylo? Už se mi hoodně stýskalo!"zahrnula Dana záplavou otázek. "Mám se blbě. A s tebou končím,nemám ti už co říct.Sbohem. "To byla rána pod pás. Čistý průstřel přímo do nitra Simonina srdce. Chtělo se jí brečet. To není možný,proč? Proč to udělal? Co jsem mu udělala?? Ptala se sama sebe v duchu. V hlavě měla spoustu otázek proč? A jak?. Nevěděla co dělat a tak utíkala domů. Celý dny brečela,v noci měla promočený polštář od slz. Neměla sílu žít. Netušila,že rozchod s ní udělá tohle. Nepsala úkoly,písemky,často chodila za školu. Měla dost těch soucitných pohledů od spolužaček. Všichni věděli,že se jí něco stalo,ale ona se o tom nechtěla s nikým bavit. Uzavřela se do sebe. Uběhl půlrok a Simona se nedozvěděla,proč jí Daniel dal kopačky. Doslechla se jisté fámy o tom proč,ale chtěla to slyšet od Dana,proč s ní už nechtěl nic mít. Po tom půlroce jí přišla smska od Dana.Bylo v ní,že se jí moc omlouvá,že udělal chybu a že se jí moc omlouvá. Kopačky jí dal proto,že mu řekl jeho kamarád,že ona ho podváděla na školním výletě. On tomu uvěřil,ale jen sprosté lži. Uvědomil si to moc pozdě než aby to šlo vrátit.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
