Vsemoznyvse

S Radkem jsem chodila teprve dva týdny, ale perfektně jsem si s ním rozuměla. Byl to nejhezčí kluk na škole, vysoký, svalnatý, strašně krásný. Vždycky jsem si připadala jako ve snu, když jsem s ním šla večer parkem, koukala na hvězdnaté nebe a přemýšlela, kolik holek po něm asi v tuhle chvíli touží. A já jsem nemusela být jen u toužení, měla jsem ho, já, ta úplně obyčejná holka. Ano, několikrát jsem ho sice viděla v doprovodu jiných holek, ale vzápětí mi je vymazal z hlavy jedním něžným polibkem. Byly to jen kamarádky, sestry, sestřenice nebo tak něco. Na to, aby byly jeho příbuzné byly hezké dost.
Nervózně jsem procházela obchody a ani za Boha nevěděla, co mu mám sakra k těm narozeninám koupit!! Právě jsem pohledem lustrovala výlohu s pánskými trenkami a říkala si, že já, taková slušná holčina, mu nemůžu něco takového koupit, když mi pohled padl na papír přilepený na skle jednoho obchodu: POZOR! NOVĚ PÍCHÁME PIERCINGY - KAMKOLI! Vzpomněla jsem si na jeden večer, kdy jsme byli spolu v parku: Odlepil své rty od mých a podíval se na mě svýma čokoládovýma očima, kterým žádná neuměla odolat. ,,Víš co se mi na holkách strašně líbí?"zeptal se a jen mezi řečí mi vlípl polibek někam za ucho. Zvedla jsem jedno obočí na znamení, že opravdu nevím. ,,Piercing v jazyku." Usmál se, já si představila velkou jehlu a spoustu krve a otřásla jsem se. Hned, jak zpozoroval, že z toho nejsem nijak nadšená, úsměv mu poklesl. ,,No, škoda, slušel by ti,"nadhodil a vypadalo to, že je opravdu naštvaný. To je ono! Řekla jsem si a s narůstající nervozitou vstoupila do salonu. Vevnitř jako na potvoru nikdo. Vypadalo to, že obchod zrovna neprosperuje, a tak se ke mně nahrnuli hned dva pracovníci.
S vykulenýma očima jsem vyšla ze salonu a z pusy mi odkapávala krev jako nějakému upírovi. Uvědomila jsem si to až po chvíli, když mi na bílé tričko dopadla kapka červené tekutiny. ,,Sakua!" zaklela jsem slabě a uvědomila si, že pěkně šišlám a co víc, slintám. S pocitem provinění vůči rodičům jsem se pomalu šinula k domovu a bolest v jazyku rostla. Tak jsem si to krásně zařídila, vztekala jsem se, už v duchu. Opatrně jsem odemkla dveře od bytu a nahlédla do obýváku. ,,Ahoj!"Pozdravila jsem mamku, která seděla před televizí. Uffff, aspoň tohle jsem dokázala říct normálně. Kov v puse tlačil, nebyla jsem zvyklá. Pořád jsem otvírala pusu a nějak s ní hýbala, takže se na to muselo brzo přijít. A to, co jsem nedomyslela (po pravdě řečeno jsem to nedomyslela celé), bylo jídlo, kdy se to také prozradilo. ,,Proč vůbec nejíš?"zeptala se mamka, když jsem už po sté kontrolovala mobil. Už týden nezavolal, nenapsal a na moje SMSky a telefonáty neodpovídal. Snad se mu něco nestalo! ,,Nebolí tě v krku?" napadlo tátu a vyzval mě, abych otevřela pusu. Až moc pozdě jsem si uvědomila, že takhle na to nejspíš příjdou. No jasně, nejspíš, víc už jsem jim to ukázat nemohla!!Čekala jsem, až se na mě oba rozkřičí a pro jistotu jsem i zavřela oči. Nic z toho se ale nestalo. Vyplašeně jsem oči zase otevřela, abych se přesvědčila, jestli to s nimi neseklo. Ne, neseklo. Mamka si stěžka sedla a po tvářích se jí koulely slzy. Nechápala jsem to, to kvůli tome brečí?! ,,Proč jsi to aspoň neřekla? Nezeptala se?!"vydechla a v tu chvíli jsem to pochopila. Ocel v puse jsem mít mohla, ale to, že jsem jim to neřekla, já jsem je... ,,Zklamala, zklamala jsi nás..."vzpamatoval se i táta. Ne! Tohle jsem si neuvědomila! Tohle jsem přece nechtěla! Chtěla jsem jen potěšit svého kluka! Ale nahlas jsem nic neřekla, nevzmohla jsem se. Při pomyšlení na Radka mě píchlo u srdce. Radek, nezavolá, nenapíše, ale aspoň toho to přece potěší! Líbí se mu to! Oddychla jsem si, na něco to přeci jenom bylo.
Uplynuly další dva dny a Radek pořád nic. Už jsem se začínala bát pořádně, takže jsem překonala myšlenky na to, že vypadám jako dolejzačka a vydala se za ním osobně. Po chvíli už jsem stoupala po schodech vedoucích k jejich rodinnému domku. Po mém nesmělém zaklepání se chvíli nic nedělo, už jsem se chtěla otočit a jít zpátky, ale pak přece jenom zarchotil klíč v zámku a přede mnou stál můj miláček osobně - s ručníkem kolem pasu. ,,Nazdárek beru!"Roztáhl ústa do falešného úsměvu a podrbal se ve vlasech. Jeho hlad vůbec nezněl šťastně a nevypadal, že mě rád vidí. Místo pozdravu jsem na něj laškovně vyplázla jazyk. Nejdřív nechápavě vytřeštil oči, ale pak pochopil. Nadechl se k odpovědi, ale někdo, kdo měl pisklavý a natěšený hlas ho předběhl:,,Koblížku?!Tak kde jsi?!"